Hra

Tenisový servis

Samotná hra začíná podáním, které se provádí ze zadní základní čáry - baseline. Hráč, který podává si rukou nadhodí míček a udeří ho raketou dříve než dopadne na zem. Tento míček musí umístit, v případě že podává zprava, do levého soupeřova pole pro podání (čtverec za sítí na straně soupeře). V případě chybného podání má podávající opravné druhé podání. Změna podání nastává při získání hry (viz Bodování) pro jednoho z hráčů.

Poté, co bylo provedeno dobré podání, se hráči střídají v úderech, po nichž musí míček přeletět síť a dopadnout do soupeřova pole. Údery se opakují, dokud se některému z hráčů nepodaří zakončit tzv. vítězným úderem nebo dokud soupeř neudělá chybu.

Nejčastější chyby ve hře

Toto jsou nejčastěji se objevující chyby při hře, při kterých soupeř získává bod.

• hráč trefí síť
• hráč se netrefí do soupeřova pole – tzv. „aut“
• hráč zahraje tělem
• míček dopadne dvakrát na zem, dříve než ho hráč odehraje
• druhé podání nedopadlo do čtverce pro podání nebo nepřeletělo síť
• hráč zahraje tzv. dvojdotek - při úderu se míček dvakrát dotkne rakety
• hráč se dotkne míčkem stropu (v případě že se hraje v hale)
• hráč se dotkne sítě (raketou či tělem v průběhu výměny)

Bodování

Získá-li hráč bod, je stav 15:0; získá-li druhý, je stav 30:0; získá-li třetí, je stav 40:0; získá-li čtvrtý bod, vyhrává hru. Pokud je stav 40:40, tzv. shoda, nejbližší bod se počítá jako výhoda pro toho hráče, který jej získal. Získá-li týž hráč následující bod, vyhrává hru. Když jej nezíská, je opět shoda.

Hráč, který získá 6 her a zároveň vede alespoň o 2 hry (např. 6:2 nebo 7:5), získává sadu. V roce 1965 James Van Alen vymyslel pro zrychlení hry následující pravidlo: Za stavu sady 6:6 se hraje jedna poslední hra sady, tzv. tiebreak. V něm se zvláštním způsobem střídají podání a strany hřiště a vyhraje jej hráč, který v něm získá 7 bodů a zároveň vede alespoň o 2 body (např. 7:3 nebo 10:8). Vítěz tiebreaku získává sadu 7:6. Jen v závěrečné sadě zápasu určitých turnajů se pravidlo tiebreaku vynechává.

Cílem hry je získat požadovaný počet sad dříve než soupeř. Zápas se hraje nejčastěji na 2 vítězné sady. Organizátor soutěže však může rozhodnout jinak, v tom případě pak hráč potřebuje k vítězství získat 3 sady, např. muži na grandslamových turnajích nebo v utkáních Davisova poháru.

Tenisový dvorec

Související informace naleznete v článku Tenisový dvorec.

Tenisový dvorec má obdélníkový tvar a rovný povrch. Tenisové hřiště je dlouhé 23,77 m a široké 8,23 m. Kurt je uprostřed rozdělen sítí zavěšenou ve výšce 0,914 m (měřeno uprostřed), na okraji kurtu má síť výšku 1,07 m. Při čtyřhře je pro hru využíváno postranní rozšíření kurtu.

Povrchy kurtu jsou různé, každý z nich umožňuje jinou rychlost a výšku odrazu míče a tím i mění styl hry. Třemi nejběžnějšími typy povrchů jsou:

• antuka – nejčastěji červená (k vidění např. na French Open), zelená (hlavně v USA), modrá (v roce 2012 na turnaji v Madridu)
• tvrdý povrch – například beton, (Australian Open), beton potažený asfaltem (US Open),
• tráva – typická pro britský Wimbledon.

Tenisová raketa

Související informace naleznete v článku Tenisová raketa.

Tenisová raketa musí být rovná a tvoří ji struny střídavě propletené nebo svázané a připojené k rámu rakety. Celková délka rakety nesmí být větší než 73,66 cm. Rám rakety nesmí mít celkovou šířku větší než 31,75 cm. Plocha výpletu nesmí mít celkovou délku větší než 39,37 cm a celkovou šířku větší než 29,21 cm.

enisový míč

Související informace naleznete v článku Tenisový míč.

Míč musí mít vnější povrch všude stejný, sestávající z látkového potahu a žluté barvy. Má-li švy, musí být bez stehů. Správný míč by měl mít odskok vyšší než 1,35 m a nižší než 1,47 m, pustí-li se volně na betonový podklad z výše 2,54 m. Mohou se objevit i barevné tréninkové míče.